GLOSA / Bojová efektivita ukrajinských jednotek je prý až ze třiceti procent závislá na pomoci občanských sbírek a statečných dobrovolníků z celého světa. Nejsou to ale oni, kdo má držet Ukrajinu a její obránce nad vodou. Jsou to jejich politické reprezentace. Nelze se divit, že civilizovaného belgického premiéra vyděsí přímý tlak Rusů, kteří mu vyhrožovali vraždou. Po obrovské vlně občanského vzepětí, které jim koupilo čtyři roky času, je nyní na evropských politicích, aby prokázali statečnost, a to i tu osobní. Jinak si nikdy nezískají respekt Ruska, jehož prezident o nich již nyní mluví jako o kvičících podsvinčatech. Mohou ztratit víc než Ukrajinu. Evropa hledá cestu z náramné šlamastyky. Nepodařilo se jí integrovat natolik, aby byla schopna efektivně hledat a prosazovat vlastní řešení v časech krize. Dvacet sedm hlasů, dvaceti sedmi politiků stále připomíná spíše rozhádané stádečko mláďat, než mocnost, s níž by bylo třeba počítat. Po čtyřech letech války Ruska proti Ukrajině tak dobrovolníci z řad občanské společnosti nadále suplují finanční, materiální i vojenskou pomoc Ukrajině na úrovni, kterou měli dávno koordinovaně, organizovaně a v odpovídajícím měřítku dodávat jejich političtí zástupci, potažmo Evropská unie. Jenomže ti to nedělají, přinejmenším ne dostatečně efektivně, a tak se obyvatelé Evropy skládají Ukrajině na obrněné transportéry, na děla, na vrtulníky, na tuny plastické trhaviny, a na stovky tisíc dronů pro jednotky. Tisíce aut za soukromé peníze míří za vojáky, kam je osobně ve svém volném čase vozí civilisté riskující dobrovolně svůj život v prvních liniích konfliktu. Sami přitom zdůrazňují, že to dělají z…