GLOSA / V době, kdy politici, experti, zpravodajci i velitelé armád v Evropě varují před ruskou hrozbou, se Češi takřka přes noc ocitli s agresorem na jedné lodi. Nová politická reprezentace v čele s Andrejem Babišem, který to díky své urputnosti osobně vyjednal, tomu – stejně jako Kreml – říká vítězství. Vyděračskou metodou si Babiš společně s kamarády Ficem a Orbánem vydupal výjimku, že na rozdíl od dalších 24 členů Evropské unie nebudou muset naši lidi ručit za novou půjčku Ukrajině. Zhruba polovina obyvatelstva se raduje s ním, zatímco ti ostatní už přemýšlejí, jestli na sever a na západ od českých hranic najdou dostatek kanálů, v nichž by se mohli pohybovat, aby se nemuseli propadnout hanbou. I když se to Babiš snaží od začátku hrát na obě strany, Kreml a Orbán už mají jasno: Česko, vítej zpátky v klubu. Společně ty evropské válečné štváče zastavíme. Jenže od osudné noci ze čtvrtka na pátek, kdy v Bruselu zavelel Na východ! působí český premiér dojmem, jako by ztrácel půdu pod nohama. Že by mu najednou došlo, co spáchal? Že už mu třeba příště – s nadsázkou řečeno – dánská premiérka Mette Frederiksenová nepodá ruku? Že si od něj švédský premiér Ulf Kristersson odsedne a francouzský prezident Emmanuel Macron se k němu ani nepřiblíží? O tom, že Babišovi dělá dobře, když…