PŘÍBĚH Z DĚTSKÉHO DOMOVA / Ne vždy je to ve všech rodinách tak růžové, jak by si mnoho z nás přálo. I já nějaký ten svůj příběh mám, se kterým bych se chtěla podělit. Už jen kvůli tomu, že vím, že některé děti nemají takové to štěstí jako jsem měla já a dějí se jim věci, které si zrovna nějak nepředstavovaly. Můj příběh asi nějak tak začal, když jsem se narodila. Ze začátku mým rodičům pomáhala tátova máma, ale po nějaké době se to mezi nimi nějak pokazilo, tak můj táta začal krást sunary a jídlo, abychom měli z čeho žít. Po roce se narodil můj brácha, kterému se dělo domácí týrání. Už od narození ho můj táta nenáviděl jen kvůli tomu, že měl tmavší pleť. Už když byl batole, tak do něho kopal. Zapojte se společně s deníkem FORUM 24 do sbírky neziskové organizace Duha Zámeček, která už pětadvacet let dává dětem z dětských domovů místo dárků zážitky, nová přátelství a pocit, že na ně svět nezapomněl. Děkujeme, že pomáháte! Po dalším roce se nám narodila další sestra a už u ní začínal táta mlátit mámu. Pamatuji si, že jí v tu dobu skřípl o postel hlavu a různě jinak ji napadal. Máma se pořád stěhovala z bytu do bytu, ale táta přišel, omluvil se jí, že už je jiný. Ale stejně to vždy dopadlo stejně. Máma ho vždy přijala zpět. Když se mi po roce narodila další ségra, tak to bylo furt stejné, na…