ESEJ / Stát Izrael mocně působí i na českou kulturně-politickou imaginaci, která však byla několik desetiletí formována takřka výhradně Kremlem. Po druhé světové válce bylo Československo obnoveno nikoliv jako suverénní stát, nýbrž fungovalo jako gubernie sovětsko-ruského impéria, která poslušně kopírovala zahraničněpolitickou doktrínu Moskvy, včetně postojů k Židům a Státu Izrael. O tom, jaký byl v ČSSR od šedesátých let 20. století vztah k Izraeli a židovství, pojednává tento esej, který je výňatkem z jedné kapitoly knihy Izrael. Židovský stát v rozpadajícím se světě, již nedávno vydaly deník FORUM 24 a Fórum pro média, kulturu a civilizaci. Stále živý mýtus praví, že v roce 1948 vyhlášený Stát Izrael, existenčně ohrožený arabskou agresí, vděčí za svou záchranu Československu. To totiž nejen diplomaticky uznalo nový stát, ale navzdory embargu OSN dodalo izraelské armádě i chybějící zbraně a vycvičilo k boji izraelské vojenské piloty. Pravdou je, že se tak stalo na příkaz Moskvy, a jakmile se ukázalo, že židovský stát nebude klientem Sovětského svazu na Blízkém východě, rozpoutala Moskva štvanici proti sionismu jakožto nové formě západního imperialismu. Mezi antisionismem a filosemitismem V letech 1951–1953 vyvolala KSČ v Československu podle moskevských instrukcí antisemitské běsnění. Po monstrprocesu se Slánským se sovětsko-ruský gubernátor Gottwald, formálně vystupující jako prezident republiky, nechal v prosinci 1952 slyšet: „Objevili jsme nový kanál, který přiváděl do nitra komunistické strany zradu a špionáž. Je jím sionismus, v současnosti nepřítel nebezpečný a proradný.“ Jenže působení českých intelektuálů židovského původu, často i komunistů, jako byli například Eduard Goldstücker a Arnošt Lustig, podněcovalo v české veřejnosti, zejména v té kulturně orientované, obnovený zájem o židovskou tematiku a…