KOMENTÁŘ / Alena Schillerová znovu vytáhla těžký kalibr a oznámila národu, že státní rozpočet vlastně stojí na kolosálním podvodu. Člověk by skoro čekal policejní pásky kolem Strakovy akademie, ranní razii na ministerstvu financí a tiskovku s nápisem „zásah proti organizovanému zločinu“. Jenže nic takového se neděje. Místo toho slyšíme dlouhé rozvláčné monology o tom, že čísla nejsou pravdivá, rozpočet není reálný, zákon je zastaralý a realita je hrozně složitá. Přeloženo do srozumitelné češtiny, chybí peníze na Babišovy předvolební sliby. Rozpočet, který Schillerová tak teatrálně cupuje na kusy, netrpí žádnou záhadnou účetní dírou ani tajným tunelem do Baham. Netají se v něm žádné falešné miliardy ani šuplíky plné neexistujících peněz. Naopak. Rozpočet rozdává každou korunu, kterou mu zákon dovoluje. Každou jedinou. A právě to je ten problém. Protože zákon o rozpočtové odpovědnosti je neúprosný a zcela necitlivý k volebním sloganům, billboardům a tiskovým konferencím. Když chcete utratit víc, musíte říct, kde na to vezmete. Když to neřeknete, zákon vám to zakáže. Jenže to se v hnutí ANO nenosí. Najednou se dozvídáme, že Fialova vláda lhala, protože předkládala rozpočty, které nebyly pravdivé, úplné a reálné. Zajímavé obvinění, zvlášť když ten samý rozpočet prý zároveň dodržuje všechny zákonné mantinely a vejde se do limitů, které sama Schillerová v minulosti pomáhala nastavovat. Tehdy zákon o rozpočtové odpovědnosti nevadil. Vadí až teď, kdy se ukazuje, že do něj nelze nacpat další desítky a stovky miliard bez toho, aby se…