Na začátku prý bylo slovo… Nu a pak následovala další slova. Nejdřív šlo o obyčejná pojmenování věcí kolem. A s každým novým pojmenováním jako by člověk vydělil jednu konkrétní věc z celkového obrazu: toto je strom, který se odlišuje od okolí, a toto je tráva, která je také jiná, a tamto nahoře, co tak září, je slunce. Skutečnost se začala z celistvého obrazu štěpit do konkrétních střepů, do jednotlivostí, jež najednou prostřednictvím jazyka mohly existovat samy o sobě.