NÁZOR / Americký prezident se má v neděli sejít s prezidentem Ukrajiny Volodomyrem Zelenským. Už před samotných setkáním z Bílého domu zaznívají slova, která příliš optimismu nevzbuzují. Donald Trump dává najevo, že bez jeho svolení žádný mírový návrh neexistuje, čímž nepřímo říká, že se mu ten Zelenského nelíbí. Situace přesto není beznadějná. Trump už jednou naprosto otočil. Je pod tlakem amerických zákonodárců včetně těch z vlastní strany. Za Ukrajinou navíc stojí Evropa. Ta se ostatně pro Trumpovu administrativu čím dál tím více mění v nepřítele. O to důležitější je, aby nedovolila americkému prezidentovi, aby pomohl Moskvě vynutit si ukrajinskou kapitulaci. Evropa se ukázala jako jedna z klíčových překážek k diplomatickému prosazení kapitulace Kyjeva, v něž Moskva doufala. Není divu, že ruská propaganda teď na plné obrátky vykresluje právě evropské země jako ty válkychtivé, což ochotně papouškují mnozí její užiteční idioti u nás v USA. Faktem ale je, že Rusko více či méně otevřeně přiznává, že jediné diplomatické řešení konfliktu je, že Ukrajina plně přijme ruské podmínky. To ovšem není diplomacie. Putin prostě jen doufá, že se mu podaří jednáním získat to, co si nedokázal dobýt silou, a nejde zdaleka jen o území. Americký prezident zoufale touží válku na Ukrajině ukončit. Je asi jedno, jestli je za tím především až chorobná snaha získat Nobelovu cenu míru, nebo zda Trump skutečně věří, že s Moskvou dokáže po urovnání „ukrajinského problému“ najít společný tón v novém koncertu velmocí. Nejpravděpodobnější je kombinace těchto dvou motivů. Každopádně je ale zjevné, že Trump…