ANALÝZA / Problém střetu zájmů a zneužívání politické moci pro soukromé obohacování není v Čechách nic nového. Nicméně vítězství hnutí ANO v posledních volbách do poslanecké sněmovny a následné jmenování Andreje Babiše do čela vlády, složené z populistických a extremistických stran, významně zvýšilo rizika dalšího zaostávání naší země. Skutečnost, že osmý nejbohatší český občan a majitel koncernu Agrofert, holdingu Hartenberg a řady dalších firem, se dostal do nejvýznamnější politické funkce, udělalo z České republiky dalšího z pokusných králíků, na kterých můžeme zkoumat škodlivost propojení politické a ekonomické moci. V následujících čtyřech letech budeme mít možnost „naživo“ pozorovat, jak se naplňuje platnost teoretických modelů, které v obecné rovině zkoumají příčiny a následky špatné správy věcí veřejných a v jejím důsledku zaostávání národů, států či regionů. Střet zájmů z pohledu práva Veřejná diskuse, vyvolaná perspektivou jmenování Andreje Babiše do čela vlády, se nejprve soustředila na otázku, zda bude Babiš jako premiér vůbec ve střetu zájmů (protože údajně své jednotlivé podniky svého impéria formálně neřídí) a zda tento případný střet zájmů je možné zhojit pouze tím, že jeho podniky přestanou přijímat nenárokové dotace, případně se nebudou podílet na veřejných zakázkách. Asi ne příliš překvapivě Andrej Babiš opakovaně tvrdil, že vlastně v žádném střetu zájmů není. Poměrně brzy ale prohlásil, že hodlá vyhovět požadavkům prezidenta/veřejnosti, a oznámil, že přesune Agrofert do jakéhosi fondu, který se má silně podobat tzv. slepému fondu – české právo takový termín nezná, přesto je snad s ohledem na zahraniční praxi výstižný. Abychom citovali Babiše přesně, ve veřejném prohlášení…