KOMENTÁŘ / Novoroční projev předsedy vlády by měl být okamžikem, kdy se politická moc vystaví kontrole reality. Kdy se nemluví jen o přáních, ale o stavu země. O chybách. O odpovědnosti. Projev Andreje Babiše však tuto elementární funkci nesplnil. Místo reflexe nabídl marketing, místo pravdy emoce a místo paměti výzvu k zapomnění. „Nechceme se dívat zpátky, chceme řešit problémy, které lidi trápí dnes,“ oznámil premiér národu tónem člověka, který právě smazal historii prohlížeče a teď chce nový začátek. Výzva „neohlížet se zpět“ ovšem v české politice nikdy neznamenala nic jiného než organizovanou amnézii. Zapomeňte, prosím, na to, kdo vás tu léta štval proti „elitám“, médiím a institucím. Teď je doba sjednocování. Od pondělí. Tento výrok ale není nevinný ani státnický. Je to politická strategie. Výzva k tomu, aby veřejnost rezignovala na hodnocení minulých činů, kauz a selhání. Jenže demokracie bez paměti neexistuje. Bez paměti není odpovědnost. A bez odpovědnosti není důvěra. Častý politický glosátor Jiří Lobkowicz to ve své reakci pojmenoval přesně: „Projev Andreje Babiše nebyl řečí pravdy. Byl to pečlivě naaranžovaný výkon politického marketingu, který se snaží nahradit odpovědnost emocí a paměť zapomněním.“ Právě tento posun od odpovědnosti k emocím je nejnebezpečnější prvek celého projevu. Premiér zároveň hovořil o sjednocování společnosti a sliboval, že „budeme vládou pro všechny občany České republiky“. Jenže rozdělení společnosti nevzniklo samo. Bylo výsledkem let cílené polarizace, v níž byli občané stavěni proti institucím, média proti „našim lidem“ a kritici označováni za nepřátele. Spojovat národ se rozhodl člověk, který křičel na lidi, že jsou to…