KOMENTÁŘ / Předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura přednesl na Nový rok projev, kterým hluboce ponížil celou Českou republiku. Vynadal prezidentovi těžce trpící Ukrajiny a prohlásil, že zastavíme pomoc této napadené zemi. Tím nás zařadil mezi špínu Evropy a mezi přisluhovače gangsterů v Kremlu. Pár dní před Vánocemi Okamura zesměšnil ministra obrany Jaromíra Zůnu, který si dovolil označit ve shodě s realitou Rusko za agresora a vyjádřil odhodlání pokračovat v muniční iniciativě. Starý generál se zřejmě nechal Okamurou zlomit. Chování nastupující vlády Andreje Babiše má očekávatelné projevy orbánovské tuposti. Sundavání ukrajinských vlajek, protiunijní odboj a vyhlášení války tzv. politickým neziskovkám může snadno přerůst do otevřeného potlačování kritických hlasů, jak to koneckonců Babiš dělal i v dobách svého prvního vládnutí. Česká republika se ocitla v nové éře temna a je jen na nás, co nové mocenské garnituře všechno dovolíme. Je ovšem třeba říci, že volby, které smetly Fialův kabinet, odrážely dlouhodobé rozložení nálad ve veřejnosti. Babišovy lži o spálené zemi neměly rozhodující podíl na jeho vítězství, třebaže si tuto lež nechalo rádo nakukat velké množství Čechů. Tou hlavní tragédií minulého roku a vlastně celého uplynulého volebního období byla katastrofální neschopnost demokratických stran provozovat aktivní veřejnou politiku. Pětikoalice a později čtyřkoalice vůbec nevládla tak mizerně, jak se mnohým zdálo. Zařazení Česka mezi země s nejživější ekonomikou je pádným argumentem proti Babišovu lhaní. Představitelé demokratických stran uměli více či méně dobře spravovat stát. Neuměli ale dělat politiku. Je to selhání, za které nyní platíme všichni zhoršením pověsti Česka ve světě a každodenním absurdním divadlem,…