KOMENTÁŘ / V České republice už zjevně neplatí, že neznalost zákona neomlouvá. Nově platí, že zavařenina všechno spraví. Definitivně se potvrdilo, že nejuniverzálnějším klíčem k našemu právnímu řádu není už Ústava, ale drzost a sklenice marmelády. Názorně to předvedl čestný prezident Motoristů a neúspěšný kandidát na jakékoliv ministerské křeslo Filip Turek. V pražské Dubči, v nezastavitelném území, kde obyčejný člověk nesmí vyměnit ani starou kadibudku za novější, se zázračně stavělo. Stačilo říct kouzelné slovíčko. Nikoliv abrakadabra, ale mošt. V území, kde platí stavební uzávěra, vyrostly dvě stavby. Nelegálně. Takže dvě černé stavby v přírodním parku? Kdepak. Je to přece jen sadařský domek s balkonem a moštárna. Protože kdo někdy lisoval jablka, ví, že bez výhledu do krajiny to prostě nejde. Mošt bez balkonu je jako diesel bez AdBlue. Technicky možný, ale morálně nepřijatelný. Zkrátka kdo má balkon, ten má sad. A kdo má garáž, ten má moštárnu. Tedy pokud to řekne s dostatečně vážnou tváří a ideálně přes právníky. Úřad sice konstatoval porušení zákona, ale zároveň projevil pochopení pro hlubokou sociální tíseň milionáře, kterého k ignorování předpisů dohnalo zdražování. Ona pověstná Fialova drahota, kterou dennodenně vzýval Andrej Babiš, až se s ní prolhal k premiérskému křeslu. I lidé se sedmdesáti miliony na účtu mohou být přece obětí inflace. Někomu zdraží rohlík, jinému beton. A když beton zdraží, je přece pochopitelné, že se staví bez povolení. To dává smysl. Ekonomický. Lidský. Turecký. Zvlášť když je potřeba rychle postavit garáž, pardon, sklad zahradní techniky, pardon, moštárnu. Terminologická gymnastika je dnes v politice důležitější než dřepy pro…