Hudební komedie Discopříběh byla ve své době velkým hitem. V příběhu šestnáctiletého kominického učně Jirky se zřejmě našlo mnoho mladých lidí, kteří chodívali za zábavou na diskotéky a prožívali první velké lásky. Pokud jste fanoušky tohoto snímku a jeho pokračování i vy, možná vás bude zajímat, jaké natáčení prvního a druhého dílu vlastně bylo. Režisér Jaroslav Soukup se svěřil s úskalími. Když se psal rok 1986 a začalo natáčení Discopříběhu, nebyl tehdy šestnáctiletý Rudolf Hrušínský nejmladší před kamerou zdaleka nováčkem. Poprvé se totiž objevil v televizním filmu Neuvěřitelný příběh a později také ve snímcích Pánská jízda a Vesničko má středisková. Nešlo ale o nijak průlomové role. Až svéhlavý teenager Jirka Horáček ho vystřelil na pomyslný herecký piedestal. Jako hlavní lokaci pro filmování si režisér vybral západočeské město Plzeň – možná i proto, že je jeho rodištěm. Své rozhodnutí dodnes hodnotí jako velice dobré, tehdejší radní mu totiž v podstatě ve všem vyšli vstříc. V jednom z rozhovorů také prozradil: „Když to řeknu nadneseně, mohli jsme si tam dělat, co chtěli.“ Vedení města tedy během léta roku 1986 dokonce povolilo zastavit provoz kvůli scénám tančících mladých lidí mezi automobily. Přestože šlo během natáčení prvního dílu filmu vše hladce, svěřil se Jaroslav Soukup s tím, že někteří řidiči z kolony aut na herce hrozili – obzvlášť v momentu, kdy se konečně mohli rozjet. Stále ale mezi nimi byli především ti, kteří nadšeně mávali. Bylo by možné natáčet některé scény i dnes? Na to režisér jednoznačně odpověděl: „Řeknu vám upřímně, že dneska už by se nedaly takové…