KOMENTÁŘ / V jakém duchovním prostředí žijeme? Obklopuje nás vlna konzervatismu a vzývání „tradičních hodnot“. Říkám tomu „couvání“ a jde o strach z pokračování pokroku. Odpůrci pokroku říkají „progresivismus“ a progresi vnímají – vlastně úplně absurdně – jako sprosté slovo. Pravdou je, že se děje okolo nás zrychlují, tohle nejspíš není jen klam doby. Některé se zřejmě urychlily příliš, předběhly svoji dobu. Dělo se to spíše víc na západ od nás než přímo u nás. V Česku se to týká třeba politické korektnosti, jež jinde, třeba v Americe, nabrala nejen absurdních, ale přímo demagogických rozměrů. Střet brzdění pohybu vpřed, nebo rovnou couvání, a obavy z rychlých změn zasahují do všech možných oblastí a vyúsťují v prohlubující se neporozumění a nenávist celých velkých skupin. Říkáme tomu „kulturní války“. Couvání má svůj náboženský, dovolím si říct až pohanský rozměr. Konzervativci zhusta argumentují „tradičními křesťanskými hodnotami“. Ty ostatně dnes s chladnou tváří vraha hlásá i Putin a jemu oddaní, jeho vyznávající pravoslavní popové. Jako křesťan vystupuje i ničitel dosavadního „světového řádu“ a ničitel americké demokratické tradice Trump. Mnoho křesťanů přitom nejen cítí, ale i ví, že jde zcela zjevně a nepochybně o zneužití křesťanství, o jeho postavení na hlavu. O šíření nenávisti namísto o šíření porozumění, pochopení a lásky. Couvání se u nás účastnily a účastní špičky katolické církve. Málokdy slyšíme z této konzervativní církve nějaký jiný, tradicionalismu čili návratu do patriarchální minulosti a antiprogresivismu odporující hlas. Jeden na veřejnosti velmi ojedinělý zazněl na začátku letošního ledna v rozhovoru pro Deník N. Pohled necouvajícího, Bibli vnímajícího křesťana tam nabídl historik…