KOMENTÁŘ / Prezident Petr Pavel řekl lídrovi spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláši Minářovi, že není šťastné dělat z hlavy státu lídra opozice. Je dobře, že to udělal, protože vyznění demonstrací, které jsou jinak nepochybně důležité, by mu mohlo jen ublížit. Protože tady o prezidenta vůbec nejde a nehorázné chování Petra Macinky bylo jen rozbuškou ke svolání protestů. Pozice Petra Pavla je složitá. On sám stojí na té správné straně, na straně napadené Ukrajiny, na straně demokratické, svobodné České republiky, a logicky tedy také na straně prosperity a optimistické budoucnosti. Ovšem zároveň je to prezident, nikoli předseda nějaké politické strany, a podle toho se také chová a musí chovat. Milion chvilek svolal demonstrace, na nichž se lidé za Petra Pavla měli postavit. Jenže ve skutečnosti je nutné říci, o co tady doopravdy jde. Prezident Pavel je oblíbený, charizmatický a suše pragmaticky řečeno je to osobnost, na jejíž podporu snadno nalákáte lidi. Pokud spor postavíte jako Petr Pavel vs. Petr Macinka, není vůbec o čem mluvit a polovzdělaný fracek a podržtaška Václava Klause u drtivé většiny lidí pohoří. Jenže prezident nepotřebuje, aby se ho někdo zastával, umí to velice dobře sám. To Česká republika potřebuje, aby se jí někdo zastal. A kdo? My všichni. Je to o dost složitější úkol, ale náměstí by měla být plná z úplně jiných důvodů a mělo by jít o jasně deklarované požadavky. Politické požadavky. Při vší úctě ke snaze kultivovat veřejný prostor, slušnost skutečně není žádným politickým programem. Co doopravdy potřebujeme? V čem je nutné…