NÁZOR / „Béčko“ SPD, Svobodní, zveřejnili na sociálních sítích pozoruhodný status. Strana s dvoučlenným zastoupením v poslanecké sněmovně se pustila na tenký led kritiky modelu demokracie v západním světě. Zdá se, že trapnost svého veřejného působení hodlají kompenzovat burcujícími prohlášeními. Jejich výpady však směřují proti ochranným prvkům systému, které jim samým zajišťují alespoň nějakou pozici. „Zrušení výsledků prezidentských voleb v Rumunsku, zákaz kandidatury francouzské političky Le Penové, ovlivňování voleb na Slovensku ze strany Evropské unie nebo kriminalizace Tomia Okamury za pravdivý protiimigrační plakát – to jsou ideály, na nichž stojí tzv. ‚liberální demokracie‘, za kterou se zakrývají opoziční politici a evropské elity,“ stojí v příspěvku. Strana zeleného berana dále označila stávající vládní většinu za „hráz proti moderní diktatuře a snaze prosadit progresivní, migrační a zelené agendy i v České republice.“ Kdo kauzy evropských politiků označil za „ideály“, není zřejmé. A s pravděpodobností hraničící s jistotou lze říct, že to nevědí ani vrcholní představitelé strany Svobodných. Nač si ovšem kazit vlastní představu o světě fakty. Podstatnější je něco jiného. Zmíněné případy nejsou kýženým cílem zastánců liberální demokracie, ale spíše provozními komplikacemi. Kvůli nim ještě není nutné odmítat systém jako celek. Marketingové oddělení strany Svobodných nicméně dobře ví, že pro úspěch v politice je občas nezbytné vytvořit obraz nepřítele či nepřátelského prostoru, proti němuž je třeba brojit. Jako strana tendující k antisystémové scéně proto útočí rovnou na systém liberální demokracie, přičemž slovo „liberální“ implicitně – a zcela nesprávně – zaměňuje za „progresivistická“. Definičním znakem liberální demokracie…