KOMENTÁŘ / Není žádných pochyb o tom, že více zemí by mělo dělat více, prohlásil švédský premiér Ulf Kristersson ve vlaku, kterým v noci na úterý cestoval do Kyjeva společně se svými protějšky z Norska a Dánska - Jonasem Gahr Størem a Mette Frederiksenovou. V ukrajinské metropoli se pak potkali s řadou dalších lídrů, jejichž státy patří mezi tahouny pomoci napadené zemi. Nebýt Maďarska a Slovenska, které jsou stále formálně označovány za spojence v NATO i EU, mohli evropští lídři Ukrajincům, rovné čtyři roky vzdorujícím ruské agresi, přivézt dobré zprávy – schválený 20. balíček protiruských sankcí a půjčku, kterou nutně potřebují k tomu, aby jejich země nezbankrotovala. Jenže „spojenci“ řekli ne, a tak bude zase jen na některých, aby sáhli hlouběji do kapsy. Podle únorové zprávy Kielského institutu je vojenská pomoc Ukrajině ze strany zemí NATO čím dál nerovnoměrnější. Institut rozdělil Evropu do čtyř skupin: sever, západ, jih a východ. Zatímco státy z prvních dvou skupin rok od roku svůj podíl na celkové vojenské podpoře Ukrajině zvyšují, ty další dělají pravý opak. „V dlouhodobé podpoře očekáváme solidaritu a soudržnost,“ řekl švédský ministr obrany Pål Jonson deníku Dagens Nyheter po únorovém zasedání ministrů obrany NATO, kde toto téma nadnesl. Značné rozdíly mezi zeměmi v pomoci Ukrajině kritizovala již v listopadu jako nespravedlivé a dlouhodobě neudržitelné šéfka švédské diplomacie Maria Malmer Stenergardová. Severské země se svými 30 miliony obyvatel totiž poskytují třetinu vojenské podpory v rámci…