Představte si, že si malé dítě hraje s prázdnými šálky na džusový dýchánek. Jakoby „nalévá“ neexistující džus svým plyšákům, pamatuje si, kde nápoj „je“ a kde „není“ a pak ten imaginární nápoj ze správně vybraného šálku „jakoby“ pije. Pokud toto dítě díky své představivosti zvládne, má v hlavě jasný obrázek něčeho, co v realitě neexistuje, a umí si díky tomu přehrávat imaginární děj, i když ho nebude zaměňovat za děj skutečný.