GLOSA / Od velkých vyhrůžek k „moudrým ústupkům“. Filip Turek se v rozhovoru pro ČT24 pokusil své politické couvání zarámovat jako strategickou rozvahu, ale při bližším pohledu na jeho argumentaci vyplouvají na povrch zásadní logické rozpory. Dvanáct stran stran údajně hotového textu žaloby najednou představuje pro vládního zmocněnce nepřekonatelný časový problém. Vystoupení Filipa Turka v Interview ČT24 ukázalo pozoruhodnou proměnu jeho politické strategie. Zatímco dříve byla žaloba na prezidenta a post ministra zahraničí prioritou, dnes Turek celou situaci rámuje heslem „moudřejší ustoupí“. Turek tvrdí, že má připraveno dvanáct stran žaloby, ale zároveň její podání odkládá s odkazem na časovou tíseň v roli zmocněnce na MŽP. Podle Turka teď musí řešit důležitější věci, jako je Green deal a větrné elektrárny. Celé to a ale působí nelogicky a poněkud vtipně. Jako zmocněnec má jistě agendu, ale finalizace krátkého právního dokumentu by pro připraveného politika neměla být překážkou. Argument, že žaloba nemá smysl, protože by se prezident omlouval prostřednictvím Aleny Schillerové, působí v kontextu dřívějších silných vyjádření jako pouhá záminka, která má jen zamaskovat fakt, že se do sporu s Hradem se nikomu ze špiček ANO ani Motoristů nechce. Turek v rozhovoru operuje s „nepsanou dohodou“ o výměně postů s Petrem Macinkou, kterou měl prezident údajně porušit. Problémem zůstává, že existenci takové dohody potvrdila pouze jedna strana. Celá konstrukce, kdy měl Turek původně vést diplomacii, a nakonec skončil jako zmocněnec na životním prostředí, vypadá spíše jako vynucený kompromis než jako strategický ústupek „moudřejšího“. Tvrzení, že Petr…