KOMENTÁŘ / Někteří lidé si nejspíše myslí, že demokracii lze rozvíjet a chránit tak, že se demokraté nějak domluví s všelijakými komunisty, fašisty a nacisty, přičemž je přesvědčí, aby byli tak hodní a nezlikvidovali nám demokracii. Už dříve se mohli demokraté domluvit se Stalinem, Mussolinim a Hitlerem, nebylo přece nutné tak tlačit na pilu. Zdá se vám takové konstatování šílené? Jenže úplně stejnou logiku nyní mnozí Češi a Evropané, včetně řady politiků, byznysmenů, novinářů a intelektuálů, aplikují i na naši aktuální mizérii. Začněme českou (a obecně evropskou) vnitropolitickou situací. Režim, který nyní provozujeme v České republice a většině Evropy, můžeme v duchu politologických teorií nazvat liberální demokracií. Obecně řečeno, jde o ten typ demokracie, která nefunguje pouze jako volební stroj, kdy vítěz voleb bere takříkajíc všechno a většina může tyranizovat či rovnou ničit menšinu. Ono adjektivum „liberální“ zde nemá nic společného s liberalismem, nýbrž odkazuje k „libertas“ čili ke svobodě. Liberální demokracie je systém, který slouží svobodě jednotlivce i celé komunity, patří k němu i právní stát, ochrana menšin (každý z nás je v nějakém ohledu či okamžiku menšinou), svobodná a kritická média. A teď si konečně přiznejme, že i v České republice žijí občané a existují politické strany odmítající liberální demokracii. A nejen to! Často jde o politické formace, které kolaborují s cizí totalitární mocností. Jde o strany a hnutí, které pohrdají svobodou, složitými procesy parlamentarismu, právním řádem, zpochybňují naše civilizační ukotvení i spojenecké vazby. Jinak řečeno, snaží se nás vytrhnout ze Západu, k němuž tisíciletí patříme a z něhož jsme byli v časech prosovětského komunismu vlastní vinou na pár desetiletí…