NÁZOR / Jedním z nejužívanějších slov čestného prezidenta Motoristů sobě a toho času vládního zmocněnce pro klimatickou politiku vlády Filipa Turka je výraz „bohužel“. Potvrdil to i ve středečním vydání pořadu Interview ČT24. Mezi Spojenými státy a Ruskem „tiché dohody bohužel existují“ a honba za procenty na obranu podle Turka „bohužel podporuje teorii, že je to (NATO – pozn. red.) ekonomická unie, a nikoli obranná“. Omíláním tohoto výrazu možná známý politik prozrazuje víc, než by sám chtěl. Ikonická tvář Motoristů se nedržela pouze geopolitických témat. Prostor dostala i situace na domácí scéně. „Ta žaloba má bohužel dvanáct stran,“ zní část vysvětlení toho, proč Turek dosud nepodal žalobu na prezidenta republiky. Po hlavě státu žádá omluvu za to, jakým způsobem odůvodnil jeho nejmenování členem vlády. Oblíbeným opěrným bodem Turkovy argumentace je realistická (či neorealistická) teorie mezinárodních vztahů. Ta ve zkratce vychází z přesvědčení, že mezinárodní systém je anarchický, konflikt přirozený a univerzální hodnoty druhořadé. „Bohužel, v mezinárodních vztazích funguje pouze realistická nebo neorealistická teorie,“ uvedl Turek ve zmíněném rozhovoru. Není smyslem tohoto textu zpochybňovat vlivnou realistickou teorii mezinárodních vztahů, která bezpochyby představuje významný myšlenkový proud. Turek ostatně nevystupuje jako teoretik, ale jako politik, jehož slova mají konkrétní důsledky. Problém spočívá v tom, že jím deklarované přijímání „tvrdé reality“ se jeví jako pohodlný alibismus a ve svém důsledku zbabělý postoj, který mu umožňuje rezignovat na hlubší úvahu. Turkovo „bohužel“ není výrazem osobního zklamání, ale sugeruje nevyhnutelnost a zbavuje mluvčího spoluodpovědnosti za případná rozhodnutí. Realita je daná, neměnná a…