KOMENTÁŘ / Pohled do ulic Budapešti 45 dní před volbami bere dech. Viktor Orbán, kdysi suverénní vládce Maďarska, nechal do ulic vyslat vojenské patroly. Oficiálně kvůli bezpečnosti, fakticky jde o demonstraci síly v momentě, kdy se pod ním poprvé po dekádách vážně kýve židle. Průzkumy mluví jasně: opoziční strana Tisza si drží drtivý náskok a Orbánova nervozita se přelévá z budapešťských bulvárů přímo za jednací stoly v Bruselu. Právě tento vnitřní strach vysvětluje, proč si maďarský premiér udělal z NATO a unijních sankcí soukromý bankomat. Aktuální cenovka za jeho „přátelství“? Jedna celá šest miliardy eur. Přesně tolik Budapešť požaduje výměnou za to, že přestane blokovat obranné úvěry a čtrnáctý balík sankcí proti Rusku. Už se ani nesnaží předstírat, že mu jde o národní zájmy. Tohle je čistý obchod o peníze, které Orbán zoufale potřebuje na uplacení voličů a stabilizaci hroutící se ekonomiky. Veto jako vývozní artikl Zablokování sankcí, které mají Rusku znemožnit financování agrese, je pro Budapešť jen položka v účetnictví. Orbán sankce používá jako páku na peníze, které mu Brusel zmrazil kvůli osekávání právního státu. Je to diagnóza režimu, který rezignoval na hodnoty a přešel na model „něco za něco“. Chcete trestat Putina? Tak nám nejdřív pusťte miliardy na náš volební provoz. Tento přístup už ale v kuloárech budí víc než jen únavu. Maďarsko je dnes vnímáno jako trojský kůň, který aktivně podkopává obranyschopnost kontinentu. Přenášet vnitřní spory o dotace do otázek kolektivní bezpečnosti je hazard, který už dávno přerostl hranice vkusu i politické kultury. Sabotáž v barvách…