KOMENTÁŘ / V poslední době mě stále častěji napadá myšlenka, zda jsou vyjádření Andreje Babiše míněna vážně, anebo si z nás tropí bohapustou legraci. Po útoku na Írán se vytasil s prohlášením, že íránský jaderný program a podpora terorismu je pro nás i pro mír v Evropě nebezpečím. Asi proto tedy snížila jeho vláda výdaje na obranu a našim spojencům v NATO se de facto vysmála do obličeje. Nemluvě o tom, že mnohem, mnohem blíž je jiný teroristický režim, který už jaderné zbraně vlastní a v současné době vede válku nedaleko našich hranic. „Nekontrolovatelný íránský jaderný program a podpora terorismu jsou nebezpečím i pro nás a celou Evropu. Česká republika proto stojí za našimi spojenci…,“ napsal Babiš, tedy spíše ten, kdo mu spravuje sociální sítě (všichni přece víme, že Babiš s počítačem neumí) v den, kdy došlo k útoku na Írán. Nebezpečím i pro nás? Aha! Tak proto je tak skvělý nápad osekávat výdaje na obranu. Když je něco nebezpečné, nejlepší obrana je přece zavřít peněženku a doufat, že si toho nikdo nevšimne. Stojíme za našimi spojenci. Opravdu? Stát za spojenci tím, že zpochybňujeme ochotu přijít jim na pomoc a krátíme rozpočet armády? To je jako tvrdit, že držíte deštník nad kamarádem, zatímco mu ho systematicky skládáte. Jestli je podle Babiše Írán hrozbou „i pro nás“, pak je válka Ruska proti Ukrajině co? Geografická iluze? Selhal globus? Šáhidy dopadající pár set kilometrů od našich hranic jsou asi méně „i pro nás“ než tisková konference. A co Rusko? O „nekontrolovatelném jaderném programu“ Babiš mluví, ale kolem agrese Vladimira Putina jen…