Běh je v Česku jedním z nejoblíbenějších rekreačních sportů a zájem o něj dlouhodobě roste. Prakticky nic nestojí a prospívá psychickému i fyzickému zdraví, pokud je provozován správně. Někteří lidé mu propadnou natolik, že se nezdráhají účastnit nejrůznějších půlmaratonů, maratonů nebo dokonce ultramaratonů. Právě na extrémní běžecké výkony se vědci nově zaměřili a zjistili překvapivou věc. Ultramaraton je popisován jako běžecký závod, jenž je delší než 42,195 kilometru. Jeho délka začíná zpravidla na 50 kilometrech a horní hranice prakticky neexistuje. Běžci, kteří se jich účastní, se potýkají s opravdovými fyzickými i duševními výzvami. První oficiální ultramaraton proběhl roku 1921 v Jižní Africe a znám byl jako „Comrades Marathon“. Ačkoliv se může ultramaraton jevit jako obrovské dobrodružství pro trénované běžce, vědci na něj nyní nahlíží poněkud opatrněji. Nová studie totiž prokázala, že takové vypjetí může vyvolat změny ve struktuře červených krvinek, které následně ztrácejí pružnost a schopnost regenerace. To může nakonec vést k urychlení stárnutí buněk či k omezenému přenosu kyslíku a odvodu odpadních látek z těla. Výzkumu se věnoval tým vědců z Univerzity v Coloradu v čele s biochemikem Travisem Nemkovem. Konkrétně sledoval 23 zkušených běžců při dvou závodech, tj. při kratším čtyřicetikilometrovém a pak při extrémním, který zahrnoval trasu dlouhou 171 kilometrů. Následná analýza krevních vzorků běžců odhalila výraznější poškození právě u lidí, kteří absolvovali ultramaraton. Vědec k tomu také dodal: „Zdá se, že někde mezi maratonskou a ultramaratonskou vzdáleností se poškození červených krvinek začne skutečně projevovat. Zatím ale nevíme, jak dlouho trvá, než ho tělo opraví, zda způsobuje dlouhodobé následky a jestli jsou tyto dopady…