NÁZOR / Ačkoli nikdo nemůže předem vědět, kam se nyní bude ubírat situace v Íránu, jedno je jisté: byl zabit diktátor a vrah, jenž nechával zabíjet občany své vlastní země, kteří si přáli žít ve svobodě. Ve svobodě, jakou Írán z historie už dobře zná. A tato svoboda se zásadním způsobem týká žen a jejich práv. A co se místo toho ozývá zleva? Nenávist k Izraeli a USA a volání po „mezinárodním právu“. Jen důkaz, že „práva žen“ jsou pro některé lidi jen zástěrka a způsob, jak se dostat do médií a ještě lépe k penězům. Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli. Nevíme, jestli se Íránci rozhodnou pro opravdovou svobodu a třeba i demokracii podobnou té, jakou známe my. Ovšem faktem je, že dosud se rozhodovat nemohly. A ženy v tomto ohledu nemohly vůbec nic. Nyní spousta z nich sundavá potupné šátky a slaví, protože v Íránu sice není jistota, ale je tu naděje. Jenže to se progresivní levici, tedy těm, kteří zničili významy slov progresivní i levice, nehodí do krámu. V první řadě je tu problém s antisemitismem a prudkou nenávistí k Izraeli, k ostrůvku demokracie ve složitém světě. Můžeme kritizovat vládu Benjamina Netanjahua, ale kdybychom se na svět dívaly optikou těch "slavných" feministek, co prý mluví za ženy (těžko říct, za které), tak by asi bylo dobře se jich ptát, zda si myslí, že jsou na tom ženy v Izraeli oproti ostatním zemím Blízkého východu nějak zásadně špatně. No, samozřejmě nejsou, protože Izrael je i se všemi svými…