KOMENTÁŘ / Vladimir Putin právě ztratil svého nejvěrnějšího krvelačného komplice i nejspolehlivějšího dodavatele smrtících „sekaček“. Smrt íránského despoty Alího Chameneího a drtivé údery na Teherán sice Kreml nálepkuje jako naplánovanou agresi, pod nánosem hřmotné propagandy se však krčí jen naprostá bezmoc. Ukázalo se, že slavné spojenectví končí přesně tam, kde dopadá první raketa Tomahawk. Putin nechal Teherán vykrvácet, protože mu nezbylo nic jiného, než bezmocně štěkat do prázdna. V momentě, kdy se íránská metropole otřásala v základech, spustila ruská diplomacie ohraný kolovrátek o mezinárodním právu. Jde o vrcholnou obscénnost. Stát, který roky systematicky masakruje sousední Ukrajinu, se nyní v OSN stylizuje do role morálního arbitra. Moskva sice útoky odsoudila jako nevyprovokované, čímž se hrdě zařadila do pochybného spolku k Pekingu a Pchjongjangu, tím však veškerá reálná pomoc pro jižního spojence skončila. Skutečnou příčinou hysterického ruského vzteku není smrt přítele Chameneího, nýbrž faktická likvidace klíčového dodavatele. Jak připomínají aktuální analýzy, Rusko se stalo na íránských technologiích kriticky závislým a bez pravidelných zásilek dronů Šáhed se jeho válečná mašinerie povážlivě zadrhává. Pokud se Írán definitivně propadne do chaosu, Putinův dronový most zkrátka přestane existovat. V Kremlu se nyní neřeší osud íránských žen a dětí, tam se v panice přepočítávají poslední zbytky munice. Ledová sprcha pro diktátory Dění v Teheránu přináší ledovou sprchu pro všechny diktátory, kteří k Moskvě vzhlížejí jako k zachránci. Ukazuje se, že Putinovo přátelství má své velmi mrazivé limity. Chameneí možná věřil, že mu spojenectví zajistí ruský ochranný deštník, realita března 2026 však ukázala pravý…