GLOSA / Není to tak dávno, co se Spojené státy americké chystaly obsadit Grónsko s poukazem, že Evropa není schopna zajistit tam bezpečnost. Materiální podporu Ukrajiny pak Trumpova administrativa zcela shodila na bedra starého kontinentu. Měla by nyní Evropa oplatit americkému prezidentovi stejnou mincí? Rozhodně by si to zasloužil. Americká intervence v Íránu je sporná. Děje se patrně na naléhání Izraele, jehož ministerský předseda čelí podezření ze střetu zájmů. Potřebuje udržovat válku, aby se vyhnul případnému stíhání za problematické skutky v rámci národní bezpečnosti své země i za podezření z korupce. Dokud potrvá válka, stíhán nebude. Rozpad blízkovýchodní bezpečnosti, ale není dílo Netanjahua. Americký prezident Donald Trump nechal Evropu, aby celý minulý rok a možná i na řadu dalších let finančně zaštítila Ukrajinu. Sám má svých problémů dost, a to nejen jako neúspěšný mírotvorce. Jde o vnitřní politiku, zjevné stáří a specifickou psychiku. Náhlé výbuchy násilí, ať už jde o únos diktátora ve Venezuele nebo opakované údery na Teherán, mohou působit charismaticky, ale zároveň vzbuzují otázku: Měla by se na jeho dobrodružstvích Evropa podílet? Ve snaze svádět Trumpa a arabské šejky, potažmo možná i Izrael, vezou nyní Evropané ostřílené ukrajinské operátory dronových interceptorů na Blízký Východ. Ti totiž mají po letech skutečné války opravdové know-how. Mají zkušenosti s íránskými drony. Jsou to krvavě vydobyté znalosti, jak za pár dolarů zastavovat zbraně, které po desítkách tisíc vinou neschopnosti Západu dopadají na jejich zemi. Jde o celkem exkluzivní znalosti. Možná by se neměly prodávat tak lacino? Zatímco Evropané spěchají zapůjčit…