ANALÝZA / V posledních letech je v české politice stále zřetelnější posun od tvrdého, ale věcného střetu k ostřejší, emotivnější a často i osobně útočné komunikaci. Samotný konflikt přitom není problém. Pluralitní demokracie na něm stojí. Co se ale mění, je povaha konfliktu, kdy se místo sporu o návrhy a jejich dopady častěji vede boj o morální převahu. Protivník není jen oponentem, ale „hrozbou“, „zrádcem“, „extremistou“ nebo naopak „sluníčkářem“ či „nepřítelem národa“. Tím se politika mění v kulturní válku a společnost v soubor uzavřených skupin, které spolu hůř mluví, hůř se navzájem slyší a stále méně sdílejí stejný slovník. Pokud chceme analyzovat postupnou vulgarizaci české politické debaty a zřejmě již nepřekročitelné rozdělení společnosti, o nichž se stále častěji mluví, je nutné sledovat konkrétní výroky, jejich kontext i místo, kde zazněly. Teprve souhrn těchto případů ukazuje, že nejde o izolované excesy, ale o dlouhodobý posun stylu veřejné komunikace, kterému dveře dokořán otevřel bývalý prezident Miloš Zeman. Prezidentství Miloše Zemana skutečně znamenalo výrazný předěl. Ovšem nikoliv z důvodu, že šlo o historicky první přímo volenou hlavu státu. Zeman totiž do úřadu i do společnosti úmyslně zasel semeno nenávisti, vulgarity a sprostoty. Například již 2. listopadu 2014 v přímém přenosu pořadu Hovory z Lán na Českém rozhlasu použil při vysvětlování názvu ruské skupiny Pussy Riot vulgární formulaci: „kun*a sem, kun*a tam“. Výrok hájil jako doslovný překlad, nicméně zazněl z úst hlavy státu ve veřejnoprávním médiu. V témže pořadu označil novináře za „idioty“ a dlouhodobě o některých médiích hovořil jako o „žumpě“ či „hnoji“. V…