GLOSA / V Maďarsku brzy proběhnou jedny z nejsledovanějších voleb ve středoevropském prostoru. Dosavadní nezpochybnitelný lídr Viktor Orbán může po dlouhých šestnácti letech ztratit moc. Zda se tak skutečně stane, teprve uvidíme. Změna, která by po nich v Maďarsku mohla – v případě porážky Fideszu – nastat, se však sotva vyrovná proměně, jakou jsme za poslední více než tři dekády zaznamenali u samotného Orbána. Minulost nynějšího vládce Karpatské kotliny je plná pozoruhodných momentů, které se z dnešního pohledu jeví jako omyly. Je to už dávno. Mladý vůdce protikomunistické opozice vešel ve známost projevem na pohřbu Imre Nagye, popraveného po událostech Maďarského povstání. Ještě před pádem režimu „gulášového socialismu“ založil s přáteli Fidesz jako výrazně liberální stranu západního střihu. Brzy nato absolvoval studium na Oxfordu díky stipendiu, které mu poskytl miliardář maďarského původu George Soros. Je to už dávno. Kdysi radikální protikomunistický opozičník dnes drží basu se dvěma někdejšími kádry komunistických struktur. Po levici mu stojí bývalý člen Komunistické strany Slovenska Robert Fico, po pravici český premiér Andrej Babiš, evidovaný spolupracovník Státní bezpečnosti. Orbán současně vsadil na strategické partnerství s Moskvou, přestože v roce 1989 její vojáky „vyprovázel dveřmi“ a později varoval, aby se „nevrátili oknem“. Fidesz ideologicky přeskočil z jednoho břehu Dunaje na druhý: z liberální strany se stal národně-konzervativní formací s nacionalistickou rétorikou. A stařičkému Sorosovi nemůže jeho dřívější svěřenec přijít na jméno. Orbán postupně zahlazuje stopy vlastní minulosti – především její liberální stránky. Mnohdy ke škodě maďarské demokracie, která se s tím veze. Systém liberální demokracie sice umožnil…