GLOSA / Od doby, kdy se proti ruské agresivitě vymezila většina evropských zemí, si představitelé Putinova režimu stěžují na ledacos. Na sankce, na podporu „nacistického režimu v Kyjevě“ i na všeobecnou rusofobii. Tentokrát to ale vypadá, že je rovnou popadl záchvat paniky. Že by se spojenci trefili do černého? Přitom se nechystají udělat nic jiného, než co Kreml činí již řadu let. V pondělí Francie přizvala evropské spojence ke spolupráci na rozšíření jejího jaderného deštníku. Dokud zájem projevily státy jako Nizozemsko, Německo či Dánsko a Švédsko, ruské komentáře víceméně nevybočovaly z obvyklé šablony o destabilizaci bezpečnostní situace. Co ale osazenstvo Kremlu vyloženě zvedlo ze židle, bylo čtvrteční oznámení, že jaderné zbraně by mohly doputovat až do bezprostřední blízkosti Ruska. K historickému obratu se totiž odhodlalo Finsko, které s východním sousedem sdílí více než 1 300 kilometrů dlouhou hranici. Pod vlivem dalších členů NATO chce umožnit pohyb jaderných zbraní na svém území. „Tohle nemůžeme tolerovat!“ vykřikli okamžitě Putinovi věrní. Že by na ně jaderné odstrašení začalo fungovat už jenom tím, že se o něm mluví? Jestliže to doteď vypadalo, že americký prezident Donald Trump během svého nekonečného ukončování války na Ukrajině ruskému vůdci nadržuje, nyní se zdá, že mu naopak udělal čáru přes rozpočet. Není totiž náhoda, že se evropské země rozhodly vzít jaderný deštník částečně do vlastních rukou právě v této době. Bylo to především Trumpovo dlouhodobé vyhrožování Dánsku, že anektuje jeho autonomní území, Grónsko, které zvláště na severu Evropy oslabilo důvěru v amerického spojence a…