„Ještě trochu snahy a tuhle válku si sami prohrajeme,“ vzkazuje z ukrajinského bojiště český voják známý jako „Arisu“. Často se prý nestačí divit, když čte v českých zprávách o bojích, jichž se sám účastní. „Když si lidi zvyknou na to, co se tady děje, můžou si dát babišovskou pohodičku, ale pro nás to bude konec a pro ně pak možná časem taky,“ varoval. Z bojové linie podle něj všechno vypadá jinak, než jak to líčí média, a hlavně politici. „Ukrajinské útočné prapory očesaly ruské pozice. Bojuje se dům od domu,“ popisuje situaci český voják Arisu pro deník FORUM 24. Společně se svými spolubojovníky z 1. samostatného útočného praporu Dmytra Kocjubajla se účastní protiútoků v Záporožské oblasti na jihu Ukrajiny. O jejich úspěších informovala i agentura Reuters a čeští občané je podporují pomocí veřejné sbírky. Proruské kanály nad nimi ovšem lamentují, a ty proukrajinské jejich postup recyklují, zdánlivě donekonečna. Až by se mohlo zdát, že jde o ohromnou ofenzivu, namísto tvrdého každodenního boje. Dalo by se říct, že se tomu Arisu směje, kdyby to bylo na místě. Ztráty jsou ale příliš těžké. „Postup je, ale jsou to krvavé kilometry,“ připouští. Původně nedostatečně bojeschopné jednotky územní obrany ustoupily ze svých pozic, Rusové se blížili k dobytí klíčových cest. Po řadě porážek Ukrajinci podnikli na přelomu roku koordinovaný protiútok. Do hry vstoupily útočné oddíly ukrajinské armády a zahnaly je. „Nebylo to nic snadného, přípravy takové operace jsou neuvěřitelně náročné,“ líčí Arisu. Parametry bitev, které…