KOMENTÁŘ / Česko má po letech Oscara. Za koprodukci dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi. A vládní koalice jako by oněměla. Dánsko-český snímek o ruském učiteli Pavlu Talankinovi, který tajně natáčel pronikání státní propagandy do škol, získal Oscara za nejlepší dokument. Naposledy si český zástupce odnesl Oscara v roce 2008, kdy sošku za nejlepší filmovou píseň získala Markéta Irglová za skladbu Falling Slowly z filmu Once. O to zvláštnější je ticho, které tento úspěch provází. Zvlášť když si vzpomeneme, jak se premiér Andrej Babiš rád hlásí ke každému mezinárodnímu ocenění, které získají čeští sportovci. Kde je gratulace ministra kultury Oty Klempíře, který si přece ze srdce přeje, aby česká kultura patřila do světové špičky? Pochopitelně nikde. Tentokrát se totiž oceněný film dočkal z vládních kruhů spíše kritiky – a to od poradkyně premiéra pro svobodu projevu Natálie Vachatové. To je dáma s proruskými vazbami, která ještě den před udílením Oscarů označila film na sociální síti X za „jasně protiruský“; zároveň polemizovala s těmi, kteří upozorňovali, že jde spíše o kritiku režimu Vladimira Putina než ruské společnosti jako takové. Nebylo to od ní nic nového. V minulosti vystupovala i proti zařazení snímku do programu lidskoprávního festivalu Jeden svět, který pořádá organizace Člověk v tísni. Celá situace tak trochu připomíná normalizační ticho, které se rozhostilo pokaždé, když velkého mezinárodního ocenění dosáhl někdo, kdo nešel na ruku komunistickému režimu. Ať už šlo o nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta nebo první velký zámořský úspěch režiséra Miloše Formana s filmem Přelet nad kukaččím hnízdem. Samozřejmě česká…