Dva týdny poté, co prezident Donald Trump zahájil vojenskou operaci proti Íránu, stojí americká administrativa před dilematem, z něhož nevede žádná pohodlná cesta ven. The New York Times v obsáhlém článku ze soboty 15. března mapuje, jak se původní optimismus Bílého domu střetl s tvrdou realitou. Pokračovat v boji znamená rostoucí ztráty na životech, ekonomické turbulence a narůstající napětí uvnitř vlastní politické základny. Ustoupit bez dosažení cílů by znamenalo přiznat neúspěch v konfliktu, do nějž Trump vstoupil s velkou slávou a řadou sebevědomých prohlášení. Americká armáda si připsala bezpochyby reálné úspěchy. „Írán nemá protivzdušnou obranu, Írán nemá letectvo, Írán nemá námořnictvo,“ prohlásil ministr obrany Pete Hegseth. Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí je mrtev. Zničena byla velká část íránského raketového arzenálu, většina námořních sil i systémy protivzdušné obrany. Írán nyní odpálí o 90 procent méně raket než na začátku války a o 95 procent méně dronů, tvrdí alespoň Američané. Problém je v tom, že devastace íránských konvenčních sil nezlikvidovala schopnost Teheránu vyvolávat chaos. A to je jádro celého problému. Strategickým symbolem slepé uličky je Hormuzský průliv. Přes tento úzký vodní koridor protéká zhruba pětina světové ropy. Írán ho prakticky zablokoval. Nepoužil konvenční vojenské prostředky, ale kombinací min, rychlých člunů a mobilních raketometů. Na Trumpovu výzvu, aby majitelé tankerů „ukázali odvahu“ a průlivem propluli, nereagoval skoro nikdo. Na schůzce v Oválné pracovně Trump podle NYT naléhal na předsedu sboru náčelníků štábů generála Dana Cainea, proč Spojené státy nedokážou průliv okamžitě otevřít. Odpověď byla…