ANALÝZA / Čína má díky své dlouhodobé přítomnosti v Africe vybudovány silné ekonomické i politické vazby. Ty dnes představují zásadní výzvu pro evropské a americké ambice na kontinentu. Sedmý summit EU a Africké unie, který proběhl koncem minulého roku v angolské Luandě, znovu otevřel otázku evropsko-afrických vztahů. Média v této souvislosti připomněla, že Evropská unie se v posledních letech snaží posílit svou přítomnost v Africe a vyrovnat tak rostoucí vliv Číny. Čínská lidová republika už delší dobu platí za klíčového hráče na africkém kontinentu, a to v ekonomické i politické sféře. Začátky spolupráce s některými africkými zeměmi sahají do poloviny minulého století a v posledních desetiletích se Čína stala hlavním obchodním partnerem Afriky. Ve veřejném prostoru je vztah Číny a Afriky často zjednodušeně popisován jako model „nerostné suroviny za infrastrukturu“, jejich vztahy jsou nicméně výrazně komplexnější. Kromě surovin je pro Čínu klíčová také politická spolupráce a podpora na mezinárodní půdě, šíření vlastního modelu vlády, ale i export na africký trh, který slouží jako odbytiště pro čínskou nadprodukci. Od ideologické solidarity k pragmatické spolupráci Čína začala spolupracovat s některými africkými zeměmi již v 50. letech 20. století a během dekolonizace podporovala mnohá hnutí za nezávislost. Za vlády Mao Ce-tunga se Čína stavěla do role vůdce zemí třetího světa a snažila se nabízet alternativu vůči dvěma hlavním rivalům studené války, což bylo pro mnohé africké země atraktivní. V 60. a 70. letech zde postavila svůj první velký infrastrukturní projekt: Tanzansko-zambijskou železnici, tzv. TAZARA railway. Po skončení tzv. Kulturní revoluce a…