HISTORIE / Byl ideologem a propagandistou, který bezmezně obdivoval Stalina. Dokázal hovořit dlouhé hodiny, i když často o ničem. A byl také zaníceným komunistou. Všechny tyto role si stačil odžít Václav Kopecký. Kopecký představuje barvitou figuru komunistického hnutí. Byl fanatickým stalinistou a obhájcem sovětského vůdce, kterého se dovolával prakticky při každé vhodné příležitosti. Narodil se v roce 1897 v rodině obuvníka. Studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však nedokončil. Ještě jako student se angažoval v sociálnědemokratické mládežnické organizaci. Poohlížel se ale po radikálnější alternativě, a proto zvolil v roce 1921 KSČ. Poslancem parlamentu Pracoval jako redaktor Rudého práva, Rovnosti či Dělnického deníku. V roce 1929 byl zvolen poslancem tehdejšího Národního shromáždění, jímž byl až do roku 1938. Tehdejší zářijová krize vyvrcholila přijetím Mnichovského diktátu čtyř velmocí bez Československa. Radikální poslanec proslul svou útočnou rétorikou proti stávajícímu politickému establishmentu, záměrně vyvolával spory a často k nim hledal i nicotné záminky. Proto byly komunistům pravidelně odnímány poslanecké diety a nemohli se několik schůzí účastnit parlamentní práce. Bolševizátorem KSČ Kopecký patřil k tzv. levé opozici, budoucím bolševizátorům KSČ, byl spojencem Klementa Gottwalda, Jana Švermy či Rudolfa Slánského. V roce 1929 převzali tzv. karlínští kluci stranické otěže a nasměrovali KSČ k téměř úplnému podřízení Komunistické internacionále. Za druhé světové války se Kopecký uchýlil před nacismem do Sovětského svazu. Tam se však pokusil nečekaně vrazit nůž do Gottwaldových zad – chtěl intrikou komunistického předáka nahradit Švermou. To mu ale bylo později odpuštěno. Po válce se stal Kopecký šéfem ministerstva informací, které bychom mohli s klidem označit…