Byty v Česku neustále zdražují, přesto se prodají. Vysvětlení, že je skupují vysokopříjmoví manažeři a podnikatelé, je ovšem mýtus. Často jde o lidi s úplně průměrným příjmem.  Český hypoteční trh není doménou výhradně vysokopříjmových Čechů, upozorňují na stránkách ČNB ekonomové Daniel Štodt a Zlatuše Komárková. Tito lidé si jen mohou dovolit vyšší splátky, ale to nesouvisí s tím, zda na drahou nemovitost dosáhne i středněpříjmový či nízkopříjmový jedinec.  Ekonomové se zaměřili na lidi s průměrným příjmem, který se v roce 2024 pohyboval zhruba na úrovni 42 tisíc korun. V Praze byla průměrná cena bytu pořizovaného na dluh nejvyšší – osm milionů korun. Za Prahou pak následuje Středočeský a Jihomoravský kraj s průměrnou cenou 5 milionů. Nejlevnější byly Karlovarský a Ústecký kraj, kde průměrná cena pořizovaného bytu činila zhruba 2,5 milionu.    Úvěry byly sjednávány spíše více než jedním žadatelem, šlo tak o součet více čistých příjmů. Průměrní Češi si většinou pořídili byty do 4 milionů, ale někdy také drahé byty, které stály okolo 6 milionů.   Češi sice mají oproti západní Evropě malé platy, ale paradoxně nejsou chudí. Často mají jiné zdroje než hypotéku, třeba z prodeje staré nemovitosti nebo z úspor. Výměna skromnějšího bydlení za dražší je běžná. Podle ČSÚ téměř 74 procent českých domácností již nemovitost k bydlení vlastní a 21 procent domácností dokonce vlastní navíc i další nemovitost.   Naopak v Německu žije v nájmu okolo 50 procent lidí. Mohou mít vyšší plat, ale přesto jsou chudší než mnozí Češi.   Plat konkrétního člověka je důležitý, nikoliv však rozhodující. "Neméně…