KOMENTÁŘ / Varování: tenhle text je emotivní, nemůže být jiný. Na festivalu Jeden svět (což je projekt neziskovky Člověk v tísni) jsem viděl film 2000 metrů do Andrijivky. Natočil ho Mstyslav Chernov a je to dokument z první linie. Ten film by měl povinně vidět Andrej Babiš i Petr Macinka. U Tomia Okamury by to asi nemělo smysl. Ten film by měli povinné vidět všichni, kdo odmítají pomáhat bránící se Ukrajině. Všichni, kteří říkají, že Rusko se jen brání a že ukrajinští vojáci jsou banderovci. Měl by ho povinně shlédnout každý, kdo podporuje Rusko. Mstyslav Chernov už před třemi lety dostal Oscara za film 20 dní v Mariupolu. Za svůj nový dokument o Andrijivce Oscara nedostal, což na síle jeho svědectví nic nemění. Je to prosté, syrové svědectví o válce, o boji, o umírání a zabíjení, které je tak normální, jako když si jdete zapálit cigaretu. Ukrajinští vojáci mají za úkol znovu dobít vesnici Andrijivka, která je jen dva kilometry vzdálena. Rusové jsou zakopáni v dírách v pásmu lesa, postup je krutý. Není to „moderní válka“, vojáci a jejich velitelé prostě vylezou z díry a popoběhnou dopředu. Někteří jsou zasaženi, velitel Gagarin, který vystřídá předchozího velitele Feďu, vzápětí zemře. Vidíte, jak ještě trhá nohama, pak leží na boku mrtvý. Kameraman natáčí vojáka, a pak čtete: za pět měsíců ho zabil dron na jiné frontě. Smrt se tu stává jakousi automatickou samozřejmostí a vojáci, kteří jen brání svoji vlast, svoji domovinu, to vědí. Jdou s tím obřím rizikem dopředu. Umírají, vidíte, jak se jim vzdá Rus, sledujete…