Zánik samoty Berhof. Mistrovské filmové dílo z časů normalizačního suchopáru

NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Přelom v herecké kariéře nedávno zemřelé Jany Brejchové (1940–2026) znamenaly dvě role: veterinární lékařka Krausová v televizní inscenaci Jehla (1982) a jeptiška Salome v historickém dramatu Zánik samoty Berhof (1983). Oba snímky režíroval Jiří Svoboda (* 5. 5. 1945) a i on sám zejména tím druhým započal novou etapu své tvorby, v níž naplno projevil až nutkavý smysl pro psychiku jedince v mezních situacích a zároveň pro širší společenskou perspektivu událostí, v nichž se vyjevuje skrytá patologie lidství. Prvořadý podíl má na nebývalé sugesci Zániku samoty Berhof samozřejmě už stejnojmenná knižní předloha Vladimíra Körnera (* 12. 10. 1939), vydaná v roce 1973 a zářící uprostřed tehdejšího normalizačního suchopáru jako vzácný drahokam. Körner vystudoval dramaturgii na FAMU (1958–1963), debutoval knižně v roce 1964, scénářem dlouhého filmu dokonce o rok dříve a tvorba prozaická i scenáristická se v jeho díle permanentně prolínají, jedno se rodí z druhého a naopak. To je případ právě i Zániku samoty Berhof: nejprve v roce 1970 vznikl scénář určený původně pro Františka Vláčila, z nerealizovaného projektu zmíněná novela a až po letech spoluprací Körnera se Svobodou definitivní scénář uskutečněného filmu. Polezou k chalupám jak vlci V létě 1945 je na někdejším česko-polsko-německém pomezí zadržena řádová sestra Salome a dostane od armádního poručíka (Milan Kňažko) povolení na dva měsíce pobytu. Vozka Gustl (Lubomír Kostelka) ji pak potká cestou na osamělý statek hospodáře Habigera (Ladislav Kříváček), ta však před ním prchne. Na statku právě zemřela hospodářova žena, otrlý a hrubý Habiger posílá Gustla do města pro faráře, na city dospívající dcery Ulriky (Petronela Vančíková) nehledí. Ve městě zatím lidé pořádají…

Go to News Site