Středověk na lékařských fakultách. Studenti běžně čelí sexismu, urážkám a posměchu

KOMENTÁŘ / Po loňských volbách se mi do mysli vtírá otázka: Kdo jsme my, Češi? Co nás spojuje? Co nás omezuje? Nedávno se mi dostal do rukou projekt KULTIMED –⁠ Kultivace (vztahů, prostředí a podmínek) medicíny. Podílí se na něm Sociologický ústav Akademie věd ČR ve spolupráci s 1. a 2. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. V rámci tohoto projektu loni proběhlo téměř na všech českých lékařských fakultách dotazníkové šetření. Mapovalo jejich prostředí, studijní podmínky a největší těžkosti, se kterými se medičky a medici potýkají. Tři hlavní problémy: mizerně organizované studium, psychická nepohoda studujících a vysoký výskyt nevhodného chování ze strany vyučujících. Výzkum je rozsáhlý a potvrzuje podobná starší šetření. Že není studium dobře organizováno, to nepřekvapuje, na zátěž studentů se nedbá. Budoucí lékaři studují ve stresu. Ocituji jednu výpověď za všechny: „Vyučující často nemají pochopení pro cokoliv. Například když jste nemocní a místo toho, aby byli třeba chápaví, protože jsou sami zdravotníci, tak dostanete akorát milion problémů navíc, takže nakonec stejně do té školy radši dojdete i nemocní.“ Člověk by u vyučujících lékařů čekal empatii, pochopení. Omyl. Drsné je, a opakuje se to v celém průzkumu, jak mizerný příklad mnozí (jistě ne všichni) studentům dávají. Učí je přezíravosti a lhostejnosti a nadřazenosti. Stres je podle dotazníku neustálou součástí studia medicíny. Opět citace studentů z průzkumu: „Uvažovala jsem o tom, že si dám rok pauzu, abych se psychicky dala dohromady.“ – „Cítím se vyhořele, může za to přístup lékařů v nemocnici při stáži.” „Připadá mi absurdní, že na celou tak obrovskou fakultu je k dispozici jedna paní psycholožka, která je samozřejmě vytížená a čekací lhůtu má v řádu…

Go to News Site