FORUM 24
KOMENTÁŘ / Hladina Perského zálivu se proměnila v rozlehlý hřbitov oceli. Zatímco americké velení s chladnou přesností kalkuluje úspěch operace Epic Fury a ohlašuje faktickou likvidaci dvaadevadesáti procent íránských námořních kapacit, v zákulisí bují chaos upomínající spíše na břídilsky režírovanou frašku než na vysokou hru diplomatických špiček. Donald Trump znovu rozehrál svou oblíbenou partii vabank, v jejímž středu se pravda definitivně rozpouští v neprůhledné mlze vzájemně se popírajících prohlášení. Tvrzení amerického prezidenta, podle něhož se teheránské špičky „třesou strachem z vlastních lidí“, netřeba chápat jen coby chladnou analýzu skutečnosti. Jde o promyšlenou psychologickou operaci. Jenže právě v tomto zlomovém okamžiku, kdy osiřelý trůn po zabitém patriarchovi Chameneím narychlo obsazuje jeho syn Modžtaba, trpí Trumpova rétorika nekonzistencí, kterou si takto křehká situace jednoduše nemůže dovolit. Šéf Bílého domu se v jedné větě chvástá „přímým spojením“, aby vzápětí zprávy o zákulisních hovorech s předsedou íránského parlamentu Ghálíbáfem s despektem smetl jako pouhou dezinformaci. Diplomacie v mlze a patnáctibodová gilotina Rozpor mezi tajuplným „vím víc, než říkám“ a totálním popíráním probíhajících rozhovorů otevírá nebezpečný prostor pro domněnky a chyby. Washington sice přes Pákistán doručil patnáctibodové ultimátum, jež ve své podstatě znamená požadavek na bezpodmínečnou kapitulaci teheránských ambicí, v íránských palácích však zavládla strategická paralýza. Zatímco ministr zahraničí Arakčí stále hřímá o neústupnosti a nároku na válečné reparace, realita v Isfahánu či Natanzu, kde spojenecké letectvo s chirurgickou přesností vymazává jadernou infrastrukturu z mapy, hovoří nesmlouvavou řečí faktů. Trumpova sázka na „maximální tlak 2.0“ sice dotlačila íránské elity k neformálnímu dialogu, ale jeho chaotická…
Go to News Site