Vládne tady dirigent Babiš, nebo jen ve věžích straší Okamura s balalajkou? Česko v tom zatím tápe

NÁZOR / Už by se měly projevovat první známky toho, že „už je zase líp“. Ačkoliv oddaný Martin Kolovratník měl těsně po volbách vidění, že se na sebe lidé v tramvaji víc usmívají, nějak to nevychází. Zatím jediným výsledkem, který mohl potěšit voliče vládního šestislepence, je, že opozice „kvičí“. Zvuk údajného kvičení fialových libtardů ovšem doplňuje vláda působící dojmem orchestru, který nikdo nediriguje. Hudebníci odhadují, jak se asi jmenují nástroje, kterých se zmocnili, načež improvizují podle toho, koho ze známých právě zahlédli v publiku. Dirigent se utěšuje, že to nakonec nějak dopadne. To je celkem pravda. Ještě se nestalo, že by něco nějak nedopadlo. Tomio Okamura se s tím nepárá a do Smetanovy Libuše vpadne jako Duo Yamaha vylepšené balalajkou. Plán na škrtání poplatků pro veřejnoprávní média vytáhl předčasně dřív, než by to neznámým jazykem připomínajícím doby Cyrila a Metoděje sdělil podnikatel v hnojivech a potravinách vypadajících skoro jako uzeniny, toho času premiér. Ohledně poplatků pro veřejnoprávní média jsme viděli měsíce zmatků, přeformulované návrhy, stažené návrhy, nové návrhy. Výsledkem je pocit, že nikdo vlastně neví, co vrchnost chce. (Klamný pocit, cílem je ta média v jejich funkcích zničit.) Nebo stoupající cena benzinu a nafty. Jaroslav Foldyna z SPD nezaváhal a vyzval, abychom se po kolenou s omluvami připlazili k Moskvě a zase začali nakupovat tam. S výdaji na obranu je to stejné. Česko se zavázalo ke dvěma procentům HDP, načež přišla diskuse, zda se do toho počítají i…

Go to News Site