Po Orbánově pádu by tu zůstali Babiš a Fico jako dva zahnívající kůly v plotě. Nebudou se chtít snadno vzdát

NÁZOR / Viktor Orbán je nervózní. To není spekulace, ale politická realita, kterou lze vyčíst ze série zoufalých gest posledních dnů jeho kampaně. Návštěva J. D. Vance v Budapešti, nepříliš povedený telefonát z Oválné pracovny, podivné obvinění z ukrajinského spiknutí s výbušninami u srbsko-maďarského plynovodu. Toto obvinění vzápětí torpédovala samotná srbská rozvědka. Člověk s dvacetibodovým náskokem takové kejkle nepotřebuje, ovšem pokud se někdo o dvacet bodů propadá, tak ano. Britský korespondent BBC v Česku Rob Cameron na svém Substacku přesně popisuje, o co v neděli skutečně jde. Maďarsko sice bude volit svobodně, ale sotva férově. Orbán strávil šestnáct let přestavbou politického systému tak, aby jakýkoli vyzyvatel musel nejprve vyhrát obrovskou většinou hlasů, než bude schopen sáhnout na funkci předsedy vlády. Orbán a jeho strana si zavedli "superpoměrný" volební systém, který zdeformoval přepočet hlasů voličů na křesla v parlamentu. Ani vítězství Pétera Magyara nemusí automaticky znamenat konec orbánismu, ale jen jeho pomalejší dojezd. Ale dejme tomu, že Magyar vyhraje a pomyslná povodeň z Dunaje se rozlije a začne namáčet polobotky některých činovníků za hranicemi Maďarska. Místo sebevědomých jedinců, kteří se vydávají za tváře jakési nové politické vlny, bychom viděli spíše značně navlhlé a zmatené slepice. Popřípadě dva kůly v plotě, které začnou zahnívat. Robert Fico byl dosud zvyklý řádit v pohodlném stínu Budapešti. Orbánovo Maďarsko mu sloužilo jako ideologické alibi a důkaz, že Brusel lze ignorovat a přesto přežít. Jak říká Martin Poliačik, bývalý slovenský poslanec a konzultant blízký…

Go to News Site