Krize dřív nebo později přijdou, příprava není strašení. O izraelské odolnosti a české naivitě

ROZHOVOR / Jaké to je žít pod permanentní hrozbou války nebo dopadů raket? V Izraeli jsou sirény a úkryty součástí každodenního života, a tento tlak se nevyhnutelně promítá do spánku, psychiky i mezilidských vztahů. Co by se stalo, kdyby podobná situace nastala u nás? Ludmila Hamplová, stipendistka Nadace Neuron v rozhovoru pro deník FORUM 24 přináší pohled na život v extrémních podmínkách a otevírá otázku, jak by v podobných situací reagovali Češi. V Izraeli už nějakou dobu žijete a pracujete na zdravotnickém výzkumu. Co je pro vás osobně nejtěžší na životě v zemi, kde sirény a hrozba útoku jsou součástí každého dne? Asi akceptovat značnou dávku nejistoty, kterou nemůžu ovlivnit. A nemusí jít jen o válku, ať už s íránským režimem, Hizballáhem nebo Hamásem. Žít v Izraeli znamená také přijmout to, že opravdu nevíme, co přinese dnešní den a naše plány se rozpadnou na prach. Na druhou stranu právě tohle je sice velmi drsný, ale minimálně pro mě účinný způsob, jak vnímat tady a teď a mít radost z každého okamžiku, kdy je mi dobře. Uvědomuji si, že to, co jsem v Česku roky považovala za samozřejmost, že mám rodinu, přátele, zázemí a pocit celkem stabilního života, rozhodně samozřejmé není. A už vůbec na to neexistuje žádný nárok.  Jinak čistě prakticky, vůbec nejtěžší pro mě bylo a stále je nevyspání. I když je nyní příměří a v Jeruzalémě už nezní sirény několikrát za noc, moje tělo stále zůstává ve střehu a kvalita mého spánku není zrovna ideální. Mám problém usnout,…

Go to News Site