Okouzlující polární záře i děsivé letiště v Innsbrucku. Piloti British Airways popisují realitu nad oblaky a vyvracejí mýty

Laici o životě pilotů dopravních letadel mnoho nevědí. Někteří lidé si je jistě představují jako hrdiny v nóbl uniformách, kteří žijí dobrodružný život. Ve skutečnosti ale není tak jednoduchý, jak se může zdát. Nejen o tom, co se děje za zavřenými dveřmi kokpitu, se otevřeně rozhovořili dva z nejzkušenějších pilotů aerolinky British Airways. O běžné profesní rutině, každodenních rituálech, nejděsivějším přistání či nejhezčím výhledu prozradili více kapitán odpovědný za standardy výcviku Andy Godwin a vedoucí letového výcviku Mark Dorman. Právě podle něj někteří lidé často věří, že se letadlo „nastartuje“ podobně jako auto, tedy vloží se klíček a otočí. Vysvětlil však, že tyto dopravní stroje nemají klíče ani k otevření dveří, ani k zapnutí motorů. Piloti přijdou po nástupním mostě, podle přesného postupu otevřou dveře a jednoduše zaklepou do kokpitu, kde se potom rozběhne detailně daný startovací proces. Mýty ale panují i kolem jídla pilotů. „Jíme hodně podobné jídlo jako cestující, jen máme vlastní posádkové porce,“ vysvětlil Dorman. Rozdíly jsou pak zejména v načasování a množství stravy – piloti si jídlo plánují podle náročnosti letu a také toho, co je čeká po příletu. Britští piloti ale promluvili i o tom, že dlouhé lety přes několik časových pásem nemusí být nutně to nejobtížnější v jejich práci. Andy Godwin zdůraznil, že extrémně vyčerpávající umí být i krátké evropské rotace: „Krátké lety jsou pro tělo náročné, pořád děláte brífinky, mluvíte s posádkou i cestujícími a jste v permanentním soustředění.“ Naprosto zásadní je v tomto ohledu příprava a plánování spánku. Piloti tak dopředu…

Go to News Site