Americká administrativa blouzní o spojenectví s Ruskem. Putin je však pevnou součástí čínské osy

KOMENTÁŘ / Snad žádná vláda na světě neútočí tak ustavičně na vlastní spojence jako Trumpova administrativa. O historicky spřátelených zemích se americký prezident a jeho ministři vyjadřují v lepším případě s despektem a posměšky, v horším případě jim rovnou hrozí invazí, jako si to už zakusila Kanada, Panama nebo Dánsko.  Donald Trump, který opakovaně zpochybňuje americké členství v NATO, se nijak netají svou touhou budovat dočista jiná než tradiční spojenectví. Základem těchto nových aliancí jsou především vzájemné osobní sympatie a ochota polechtat prezidentovo přebujelé ego. Libertariánský argentinský prezident Javier Milei například prosazuje zcela opačné hospodářské recepty než protekcionista Trump a hlasitě podporuje Ukrajinu, kterou současná americká administrativa nenávidí.  Milei je však zároveň připraven prezidentovi USA řádně polichotit, za což byl loni na podzim „odměněn“ výměnou měny ve výši dvaceti miliard dolarů (415 miliard korun), která zachránila argentinskou ekonomiku před bankrotem. Letos se pak možná dokonce dočká americké podpory v dávných argentinských nárocích na britské Falklandské ostrovy, které se vojenská junta pokusila obsadit během krátké války v roce 1982. Podobně umí na Trumpovu strunu zahrát Vladimír Putin, který amerického prezidenta nazval třeba „odvážným mužem“, k němuž chová „velký respekt“. I ruskému diktátorovi přináší tento přístup ovoce: Spojené státy přestaly dodávat zbraně Ukrajině, v jednáních o příměří opakovaně podpořily požadavky agresora a nedávno dokonce pozastavily část sankcí na ruský vývoz ropy. Americká válka s Íránem však jasně ukazuje, že Rusko nehodlá být navzdory lichotkám spojencem USA. Právě naopak, aktivně pomáhá šíitskému náboženskému režimu zabíjet americké vojáky a zůstává součástí osy agresivních autokracií v čele s Čínou, která si klade…

Go to News Site