Zavražděná Viktorka si zaslouží spravedlnost. Juchelka se místo toho snaží získat body

KOMENTÁŘ / Tragédie malé Viktorky, kterou podle policie zavraždil její otec poté, co mu byla svěřena do péče, otřásla Českem. A oprávněně. Takové případy v lidech vyvolávají vztek, bezmoc a hlavně otázku: jak je možné, že k tomu vůbec došlo? A pak přichází to, co přijde vždycky: hledání viníka. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka se ozval rychle. Zkritizoval konkrétní soudkyni, naznačil, že rozhodovala „od stolu“ a měla postupovat jinak. V emocích, které podobná tragédie vyvolává, to zní srozumitelně. A právě proto se to tak dobře prodává. A právě v tom je problém. Ukázat prstem na jednoho člověka je totiž vždycky nejjednodušší řešení. Jenže právě tahle jednoduchost je falešná. Sám Juchelka přitom připouští, že mohlo selhat víc článků řetězce – OSPOD, znalci, doprovodné služby i soud. Jinými slovy: systém. Přesto veřejná debata okamžitě sklouzává k jedné tváři, jednomu jménu, jednomu rozhodnutí. To není hledání spravedlnosti. To je hledání obětního beránka. Kritika soudů není tabu. Naopak – v takto závažných případech je nezbytná. Jenže je zásadní rozdíl mezi debatou o tom, jak má fungovat ochrana dětí, a veřejným lynčem konkrétního soudce. První může vést ke změně. Druhé vede jen k iluzi, že jsme problém vyřešili – protože jsme ho pojmenovali. Pokud by se tento přístup stal normou, důsledky by byly fatální. Soudci by nerozhodovali podle práva a důkazů, ale podle toho, jak silně by jejich rozhodnutí mohlo rozbouřit veřejnost – a jak rychle by na ně zareagovali politici. A to už není justice. To je soud podle emocí. Případ zavražděné Viktorky…

Go to News Site