Zázrak v Brně. Zpráva o koalici buranů a ignorantů a jednom divadelním úkazu

ESEJ / Nevím, kolik empatických slov s napadenou Ukrajinou zaznívá v posledních pěti letech z českých jevišť. Vidím jen, že míra empatie s denně vražděnými Ukrajinci i jejich vandalsky ničenými domovy bývá u divadelníků obecně vyšší než je český standard. To jsme ale pořád ještě v divadelní bublině. Jenže ta bublina může mít i mnohonásobný občanský přesah, od slov ke konkrétním činům. Ten, čin, jemuž se chci věnovat, se nedávno odehrál v Brně. Zdá se, jako by si „našilidi“ už pomalu zvykli na to, že vraždění menšího větším, Davida Goliášem, je standard sousedských vztahů a trvalá součást každodenního zpravodajství. Asi jako zprávy o počasí. Jednou jsou holt naši Goliáši větší, smiřte se s tím, změřte si to už jednou, a přestaňte nás provokovat. A brát nám, „našilidem“, klid na práci! Malý zázrak s velkým přesahem Uvědomujeme si vůbec vykloubenou absurditu a úchylnou logiku podobných konstatování? Pravda, u nás pořád ještě jakž takž dokážeme slovy veřejně pojmenovat vraždu vraždou, zločin zločinem. Má to však háček – právě že jen slovy. O to víc oceňuji věcný, neokázalý divadelní počin s velkým morálním přesahem, a přitom ukrutnou srandou. Počin, jehož jsem byl svědkem v půli března v nabitém brněnském divadle Husa na provázku, při představení o „rozdělené společnosti“: Fértrejdová kavárna versus Dezolátní pivniceaneb Hej ty, Hejty!Autory jsou Mojmír Vlašín a Josef Ferenc. V rámci každoročního zdejšího hostování se amatérskému divadlu VERDIS (Veroničí divadelní společnost) pod režijním vedením biologa a divadelníka Mojmíra Vlašína a jeho přátel, podařil malý zázrak. V produkci časopisu Sedmá generace a Nadace…

Go to News Site