FORUM 24
KOMENTÁŘ / Na politické scéně se dnes vede spor o veřejnoprávní média. Vedle něj však nepozorovaně probíhá mnohem důležitější zápas, dokonce možná s podporou samotných „profesionálních médií“. Hraje se o jednací řád Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ústavní systémy stojí na rovnováze moci. Jednou z nejdůležitějších je rovnováha mezi mocí výkonnou a zákonodárnou. Proti exekutivě, která musí jednat rychle a operativně, stojí legislativa, jejíž síla spočívá v možnosti měnit samotná pravidla hry. Parlament může vládě zákonem ukládat povinnosti, nebo jí naopak zakazovat určité kroky. Aby vznikla skutečná rovnováha, vytvářejí se složité soustavy pravidel, jejichž cílem je zákonodárný proces záměrně zpomalovat. Důvody jsou zřejmé. Příliš rychle fungující parlament může vládu zcela převálcovat, převzít rozhodující moc a nastolit parlamentní diktaturu. Vláda se pak stává pouhým servisním aparátem, který o ničem nerozhoduje, ale pouze vykonává vůli parlamentní většiny. Takové režimy patří historicky k nejnebezpečnějším: připomenout lze například jakobínské období Francouzské revoluce. Má-li zákonodárce skutečně reprezentovat občany, musí mezi ním a veřejností probíhat nepřetržitá komunikace. Ve většině parlamentních demokracií je považováno za nepřijatelné, aby občan nedostal věcnou odpověď na dopis adresovaný svému poslanci či senátorovi nebo aby volený zástupce odmítl osobní schůzku. Politik, který s občany nekomunikuje, ztrácí nejen podporu médií, ale i strany. Nekomunikace totiž ohrožuje kromě demokracie i popularitu dané politické strany. U nás v devadesátých letech do značné míry platilo, že na všechny (kromě anonymních dopisů) se musí odpovědět. V posledních několika volebních obdobích se však rozšířil nebezpečný zvyk: poslanci na podněty, dotazy a návrhy občanů vůbec nereagují. Tím je ohrožena samotná podstata…
Go to News Site