Nebezpečím jsou pseudovlastenci z výprodeje. Škoda, že je nemůžeme vyměnit za Němce a Ukrajince

NÁZOR / Je jedno, jestli si ta směska prapodivných existencí říká vlastenci, obránci tradičních hodnot, mlčící většina nebo „alternativa“. Jsou to velkovýrobci slaměných panáků, z kterých už by si mohli udělat podobnou armádu, jako byli slavní hlinění vojáci čínského císaře. Čínský císař měl ovšem nejspíš lepší vkus. Když se sudetští Němci sjeli do Brna, někteří politici a jejich kompars vytáhli sudetského slaměného panáka a pustili se do Matky všech bitev, před kterou by komplex méněcennosti pocítil i Jan Žižka. Skutečné nebezpečí pro tuto zemi ale nesídlí v Mnichově ani v Kyjevě. Potomci někdejších krajanů přijeli do Brna na svůj sjezd poklidně, chovali se jako lidé zvyklí na fungující demokracii, což ostatně jsou, pokud nejde o nějaké pohrobky Ericha Honeckera, a odjeli. Nikdo nepálil české vlajky ani figuríny Edvarda Beneše, nehajloval, nevyvolával revanšistická hesla, nežádal změnu hranic. Přišli si připomenout historii a promluvit o smíření, které nikdo nikomu nevnucuje, jak se pokoušel naznačovat například (údajně konzervativní) senátor a jeden z posledních věrných trumpíků Zdeněk Hraba. Kdo v tom vidí existenční ohrožení české státnosti, v tom, jak si lidé povídají, má zřejmě halucinace. Podobné je to s Ukrajinci. Prošlo jich Českem od začátku války přes půl milionu a většina z nich tu stále žije, pracuje, platí daně, vodí děti do škol. Když už se nedaří líčit je jako osoby práce se štítící a toužící po dávkách, vymyslelo se, že berou Čechům práci. Proč se Čechům tu práci nechtělo dělat předtím, než Ukrajinci dorazili, už se nedozvíme. Mohli bychom…

Go to News Site