FORUM 24
KOMENTÁŘ / Možná se s čtenáři sledujícími mezinárodní dění shodneme na tom, že minulý rok svou intenzitou vydal za dva nebo tři roky jiné. Mamutí podíl na tom má americký prezident Donald Trump, jehož politické působení v minulém čísle časopisu Kontexty přehledně bilancoval Jan Hroudný. Já bych rád přispěl úvahou o hlubších kulturních dopadech Trumpových veřejných projevů. Je to disciplína obtížněji uchopitelná, avšak její výsledky přetrvají dlouho poté, kdy budou výše celních tarifů či sald zahraničního obchodu už dávno zapomenuty. Loňský rok jsme začali nejistotou. Kdo investuje na burze, užil si opravdu krušné časy. Americká strategie zavádění cel vůči zbytku světa poslala velké indexy o několik desítek procent dolů a pak zase zpátky. Objevily se i názory, že jde o systematické operace, které Trump a jeho kruhy využívají k burzovním spekulacím. To ale ponechme stranou. Později jsme pochopili, že nejistota je doslova trumpovský modus operandi. Mění se pouze její předmět, a tím i fokus veřejné pozornosti. Je veřejným tajemstvím, že Trump málokdy mluví k věci a málokdy přímo odpoví na položenou otázku. Jeho vyjádření jsou jako závoje, které mají skrýt skutečný stav věcí a odvést pozornost publika tam, kde může být dobře kanalizována, zatímco se jinde děje to podstatné. Eroze politické řeči Jak se vlastně za jeden rok proměnila kultura politické řeči? Drasticky. Ačkoliv jsme politikům takříkajíc nikdy nevěřili, přece jen bylo ještě v Bidenově době jasné, že předmětem politických projevů je vyjádřit skutečný postoj politika a skutečný stav věcí. Občas se něco skrývalo za dvojsmysly či se dokonce lhalo, ale nakonec bylo možné politika volat k odpovědnosti za jeho…
Go to News Site